Lucie ~ Dangerous (dangerouss) wrote in knihomol,
Lucie ~ Dangerous
dangerouss
knihomol

  • Mood:
  • Music:

Bára Basiková - Rozhovory s útěkem

Autor: Bára Basiková
Název: Rozhovory s útěkem



O knize:
Z obalu:
Novela Báry Basikové, Rozhovory s útěkem, příběh, který byl původně napsán jako soukromá zpověď, neměla proniknout na veřejnost. Události však rozhodly jinak - prostřednictvím přátel se rukopis dostal k Bohumilu Hrabalovi, kterého při prvním čtení ihned zaujala. "Třetí osoba, která je vždy znamením románu, třetí osoba Báry Basikové je zatajovaná ich-forma... Tyto rozhovory o útěku, kdyby se zbavily interpunkce, směřují i k Joyceovu Odysseovi, k poslední kapitole, napsaném umělcem v podvědomém proudu procitajícího jitra paní Molly Bloomové, za předpokladu, že paní Molly je dvacet let, tak jako hrdince Bářina románu... Když jsem četl Bářinu knihu podruhé, našel jsem v textu i strukturu románu, takovou, jako když se na napjatou osnovu provazců utkává dekorativní koberec. Bára ví tedy, co to je Aristotelův princip stylisationis (já ne, ale při čtení mi to nijak nebránilo), onen oblouk mezi začátkem a koncem, ve kterém jisté události se posunují textem tak, jako slunce opíše za den pohyb na nebi. Tak se pohybují symfonické lazurové šaty a Hieronymus Bosch." V rozhovorech, které autorka vede sama se sebou i okolním světem, hledá odpovědi na nejzákladnější otázky, týkající se svobodného života v dnešním světě. Je to zpoveď upřímná, exaltovaná, doklad životního hledání i tápání, literárně svébytný obraz myšlenkového světa mladé generace.

Jiný popis:
Autobiografické črty Báry Basikové, z doby jejího dospívání se vznášejí mezi realitou a snovou vizí. Nezachycují epiku života jako spíše vnitřní pochody a vjemy mladého nezakotveného člověka, který se proplétá lavinami vztahů.

Moje komentáře:
K odstavečku nahoře bych ještě dodala, že je to o zvláštním milostném vztahu mezi dvěma dívkami. Je to velice zajímavá četba... V jednu chvíli od toho nemůžu odtrhnout oči, v druhé bych tu knihu nejraději vyhodila z okna, pak ji jen nechám odpočívat vedle. V jednu chvíli vás rozesměje a pak málem rozpláče. Nedoporučuji ji číst, pokud nejste v dobré náladě - četba zajímavá, jak jsem řekla, ale i vcelku depresivní. Kažodpádně ale stojí za přečtění. Hlavně kapitola 7.

Ukázky:

1. kapitola:
A ticho. Ticho. Snad ještě tikot hodinek s rozbitým sklíčkem. Leží na zemi. Teď už je nepotřebuje. Už jenom poslouchá to ticho. Chce je poslouchat. Je bezbranná. A zase Duha. Tak barevná a mocná. (Chce "žít"? Ví to?) Miluje život, miluje ten bolestivý, hnusně krásný živůtek, co je k ničemu a ke všemu, na nic, na všechno, na život a na smrt. Asi. Bolí ji hlava. A oči. Zarudlé od pláče, který byl zase slaný. Do toho jednobarevného ticha se všechno znova ozývá a doznívá. Výkřiky, smích, pláč a všechen ten nesmyslný kolotoč kolem. ...

Konec kapitoly 2:
... Vzpomíná na starého katechetu a na sebe v bílých šatičkách, ve věku šesti let. Slyší všechny ty otázky, na které stejně nikdy neuměla odpovědět - Poslouchal jsi své představené? Styděl ses za ně? Odmlouval jsi jim? Byl jsi zlý? Povyšoval ses nad druhé? Svedl jsi někoho ke hříchu? Konal jsi své povinnosti? Byl jsi mlsný? Podváděl jsi? Udělal jsi ještě něco, co se nelíbí Bohu? No, jen řekni! Směje se a měří sto sedmdesát centimetrů. Jmenuje se Anna.

Představit hlavní hrdinku až na konci druhé kapitoly a navíc TAKHLE, omg!

7. kapitola:
... Annin byt je jejich společný. Na dvěřích jsou dvě vizitky. Na Annu zvoňte čtyřikrát a na Kew jednou. Samá voda, samá voda, přihořívá. Je to tu a je to krásné. Zřejmě to byla velká rána, když z Anny spadla nahromaděná tíha. Ale všiml si toho vůbec někdo? Kew si píše deník. Což je jistý druh neurózy. Až bude víc peněz, opatří si psa. Už ho sice není taková potřeba jako ještě nedávno, ale. Bude se jmenovat Johnnie Walker. Zamba. Nebo Jan Alfréd Hemingway. Zítra se jde plavat. Ve čtvrtek je volný den, půjde se k Anniným rodičům. (Ale spíš někam jinak. Anna ví, že rodiče přehlíží, ale těžko si může odepřít Kew. Těžko.) Některý večer spolu běhají. Málo toho snědí k večeři, hodně napovídají a potom si jdou zaběhat. Kolem čtvrtě a zpátky. Pak báječná sprcha, kdy se někdy smějou jako poprvé, když Anna polila Kew mlékem. (Wilde řekl, že když smích je dobrým začátkem přátelství, je pak i jeho nejlepším koncem.) Koupelna plave, Anna je Alenka (nebo možná Alenka je Anna), Kew je Lišák Ještěřík, král, švec. Anna sice hledala Kew, ale hledala taky Kew Annu? Ráno je bílé a tiché, postel pro dvě sice úúúúúzká, ale je. ...

19. kapitola:
Tohle je chvíle bohů a všelijakých jiných strašidel.

---

Mohla bych se uukázkovat. Nejde vybrat jenom něco. Takže - přečtěte si to. :) Má to jen 120 stránek (ani ne, nezačíná to na straně 1).
  • Post a new comment

    Error

    default userpic
  • 3 comments