Kleio Saxon (spiritofdream) wrote in knihomol,
Kleio Saxon
spiritofdream
knihomol

  • Mood:

F. M. Dostojevskij - Něžná

Autor: Fjodor Michailovič Doskojevskij
Kniha: Něžná (org. кроткая)



O knize:
Jedna z nejmistrnějších povídek Dostojevského z roku 1876. Základ příběhu tvoří tragický milostný vztah dvou lidí s odlišnou životní zkušeností, staršího muže a mladé dívky, který dává jednomu z partnerů příležitost k sebezpytování a pokání. Zaujme po prvních pár slovech, a to nejenom svým obsahem, ale také formou, jíž je napsán. Ve skutečnosti se nejedná ani o povídku, ani o zápisky. Kdyby mohl být přítomen stenograf, jednalo by se o záznam monologu muže, jehož žena před pár hodinami spáchala sebevraždu a teď před ním leží mrtvá na stole. Zmatený muž hovoří sám k sobě, snaží se utřídit si svoje pocity, myšlenky, vzpomínky. Vyprávění trvá několik hodin, je útržkovité, přerušované, chaotické. Vypráví příběh svého krátkého a tragicky ukončeného manželství se svou "něžnou". Postupem času se uklidňuje, začíná se soustředit a konečně ho vzpomínky dovádějí k pravdě.

Nejedná se o tradiční odpočinkovou literaturu, stejně jako většina Dostojevského děl nutí k zamyšlení. Přesto jí přečtete bez dechu.
V současné době se dobře shání, ve druhém vydání jí připravily Levné knihy, takže v edici Malá řada je dostupná za 20 kč.


Přišla jako jiní. Pak jsem si jí začal všímat. Byla taková hubeňoučká, světlovlasá, středně vysoká a chovala se vždycky neohrabaně, jako by se přede mnou styděla (myslím, že ke všem ostatním se chovala stejně a já jsem byl pro ni jako každý jiný muž, totiž, ne jako majitel zastavárny, ale jako člověk). Sotva jsem jí vyplatil peníze, hned se otočila a beze slova odešla. Jiné se hádaly, prosily, smlouvaly, abych jim dal víc, ale ona ne, spokojila se s tím, co jsem jí dal...Především mě překvapily její věci: stříbrné naušničky, laciný medailonek - všechno zapár šupů. Ona věděla, že za moc nestojí, ale vyčetl jsem z jejího výrazu, že pro ni představovali drahocennost - a opravdu to bylo jediné, co jí zbylo po rodičích, jak jsem se později dozvěděl. Jednou jsem se opovážil pousmát. Totiž, nikdy si nic podobného nedovoluji, jednám se zákazníky džetlemansky, málo slov, zdvořile a stroze. Ale jednou si troufla přinést zbytky (doslova) staré zaječí kazajky a já se neudržel. Lidičky, ta vám vzplanula jak růže! Oči měla velké a modré, zádumčivé, ale jak zajiskřily! Neřekla ani slovíčko a odešla. Tehdy jsem si jí poprvé zvlášť všiml a pomyslel si o ní něco v tom smyslu, totiž něco zvláštního. Ano, dobře si vzpomínám na ten dojem, totiž, abyste věděli, celkový dojem, a sice, že je hrozně mladičká, tak asi čtrnáctiletá. A zatím jí bylo bez tří měsíců šestnáct. To jsem vlastně vůbec nechtěl říct, v tom vůbec nespočíval můj celkový dojem. Příští den přišla zas...
  • Post a new comment

    Error

    default userpic
  • 9 comments